Ondřej Vratislav Vyšehradský

Houpací koně: Kde jste mý přátelé dneska v noci? /2016/

08/12/2016 autor: OVV

Je to skvělá deska! Opět. Je pravda, že mi chvilku trvalo, než jsem se do ní prokousal. Například postupně vydávané singly mě spíš odrazovaly a paradoxně mi přijdou jako nejslabší písničky na desce (Účet a Mlýny; na milost jsem akorát po pár posleších v kontextu desky vzal Mapu). Ovšem první klipovka Tesaři už je majstrštyk. Takhle skvělej křesťanskej text jsem snad ještě neslyšel. Možná, že v kontextu ostatní křesťantské hudby je označení „křesťanský text“ spíš pejorativní, ale já to myslím dobře. Tu niternost a intimitu vnímám a moc se mi líbí, jak to Jiří pojal. Takhle to dává smysl.

Tahle deska dokazuje, že Houpací koně vyzrály v jednu z nejlepších rockových kapel u nás. Nejen, že umí napsat silné písně, ale dokonce jdou ve své tvorbě stále dál a dál. Každá jejich nahrávka je zralejší, má charismatickou náladu a já se už teď těším na to, s čím přijdou příště.

Bez komentáře | Kategorie: hudba. | Tag:

Priessnitz

02/11/2016 autor: OVV

jsem vždycky miloval a nikdy moc nechápal ty hlasy, které je tolik nemuseli. Bohužel musím konstatovat, že je už teď začínám chápat. Že bych začal zpochybňovat nějakou ze starých hudebních lásek jsem ještě nezažil. Mám to teď tak nějak na půl. Třeba většina tvorby z 90. let mě pořád baví. Zejména první dvě desky pořád neuvěřitelně nakládaj. K Hexe i Seanci mě váže spíš smíření, ale možná v tom je ukryt můj dnešní postoj. Potichu je fantastické ohlédnutí za těmi čtyřmi deskami, ale rock-popové Zero mě už rozesmívá. Měl jsem ho rád před patnáctilety. Přišlo mi jako pěkný popík s duší, ale teď? Ty texty jsou tak nucené. Kapele se prorazit do „velkého světa“ nepovedlo, dala si pauzu a v roce 2004 se vrátila ve skvělé formě na koncertním albu Playlist. Návrat ke kořenům. Zvuk z devadesátek sice napodobit úplně nejde, ale ten feel tam je. Jejich o dva roky mladší deska Stereo mě tehdá nadchla a pořád se vracím k vybraným písním. Ale novinka Beztíže mě už zase míjí. Ta jiskra se ztratila. Bohužel.

Bez komentáře | Kategorie: hudba. | Tag:

Americká grafika tří století z National Gallery of Art ve Washingtonu – Národní galerie, Veletržní palác

29/10/2016 autor: OVV

Osobně mě grafika nikdy neoslovovala. Jednak vím, jak citlivý materiál je papír pro dlouhodobé skladování, druhak mě vždycky odrazovali náklady jednotlivých tisků. V případě kresby, akvarelu nebo olejomalby máte vždycky jen jeden originál. V případě tisku jich je třeba 100, 200 nebo i 1000.

Přesto chápu, proč je grafika velmi ceněný umělecký obor. Výstava ve Veletržním paláci navíc představuje poměrně exotickou, totiž severoamerickou, grafiku napříč posledními třemi staletími.

Z výše uvedených důvodů jsem vlastně „uměleckou“ kvalitu děl moc neprožíval, ale spíš zaujala koncepční linie odhalující, jak se proměňoval vztah umělce k námětu. Z počátku se jednalo o dokumentární práce z nového světa, z divokého a nespoutaného kontinentu. Byla v tom romantika pro všechny – dobrodruhy, přírodovědce i zemědělce toužící po kusu vlastní půdy. Postupem času, jak obyvatelé Spojených států přírodu poznali a postupně ovládli, se témata začala socializovat. Po roce 1900 už v díle dominuje výhradně člověk, respektive společnost, což trvá do současnosti.

Tato výstava představuje poměrně hezký exkurz do vývoje severoamerického umění, respektive vztah umělců k umění. A to je, v obecném porovnání s intelektuálněji pojatým malířstvím, velká přednost grafiky. To její balancování na hraně svobodného a užitého umění.

americka-grafika

Odkaz na stránky NG: http://ww­w.ngprague.cz/ex­position-detail/tri-stoleti-americke-grafiky-z-national-gallery-of-art/

Bez komentáře | Kategorie: umění.

← Starší příspěvky