Ondřej Vratislav Vyšehradský

Kategorie: osobní.

jak jsem zachránil černé pasažéry před černým revizorem

05/08/2015 autor: OVV

Je těsně před půlnocí. Vracím se osmnáctkou z piva ze Staroměstské domů na Synkáč. Cestou nastupuje stále více turistů, až je na Národce tramvaj ze tří čtvrtin zaplněná. Sedím si se sluchátky v uších na prominentním místě vedle toho zvláštního prostoru na odložení nákupu a spokojeně koukám na lehce rozmazanou scenérii, kterou důvěrně zná každý noční jezdec. Najednou se nade mnou objeví zvláštní zavalitá postava s kšiltovkou na hlavě. Změří si mě znaleckým pohledem, otočí se, a jde dál. Jemně agresivním způsobem narušil můj opilecký zen, tak mě zajímalo, co to je za figuru. Revizor! Furt mi vrtalo v hlavě, že když už se mě vědomě dotkl svým stínem, proč mě rovnou nevyzval ke kontrole? Sundavám si sluchátka a sleduju jeho počínání. Zrychleně kontroluje platné jízdenky, když mu někdo podá opencard, vytáhne z kapsy terminál, přiloží kartu a během sekundy jí okamžitě ledabyle vrátí majiteli a jde lovit dál. Zvláštní. Podezřelé taky je, že se automaticky zaměřuje na exoticky vyhlížející cestující a hlavně – působí nervózně, neustále kolem sebe kouká a je SÁM!! Revizoři přece většinou chodí ve dvou a navíc zcela výjimečně v nočních hodinách. Smrdělo to.

Revizor nakonec těsně před Morání načapal skupinku Španělů s propadlou jízdenkou. Právě začala výměna názorů a on to po nich chce zaplatit hned na místě. Vzhledem k jeho předchozímu počínání jsem se rozhodl do situace namočit. Moje úvodní věta, jestli je pán teda revizor, asi nepatřila zrovna k nejbystřejším, ale občas se vyplatí jít přímo na věc. Řekl, že ano, ale odznak mi přesto neukázal. Jen ho pořád cpe těm turistům pod nos, v ruce žmoulá nějaké lístky jak z divadelní šatny a důrazně jim nařizuje, ať okamžitě zaplatí 800 Kč. Říkám turistům, že mají právo vyčkat příjezdu policie, aby potvrdila, zda je to pravý revizor, protože mám podezření, že není. Situace se pacholkovi vymyká z rukou, tak se mě snaží uzemnit hláškou, že jsem „chytrý jako muzeum“. Musím říct, že takový kompliment jsem od někoho, komu jsem právě zkazil rito, opravdu nečekal. Revizor si mě dál nevšímá a snaží se skupinku důrazně a naprosto sebejistě dostat z tramvaje, aby mohl jejich delikt dořešit v klidu. Znovu jim říkám, ať nikam nechodí a ať nic neplatí do příjezdu policie. V tom začala pískat signalizace zavírajících dveří, revizor hbitě vyskočil ven a situace byla vyřešená.

Byl čas ptát se kdo je kdo a proto ta situace dobře dopadla. No a to, že čtyři turisti si zrovna nekoupili lístek po 24 Kč na cestu z Národky na Albertov ještě neznamená, že si na nich kde kdo může hojit své finanční nedostatky. Jediné co mě opravdu mrzí je, že jsem si ho nevyfotil a tak může vesele řádit dál. Hroší kůži měl pořádnou.

Bez komentáře | Kategorie: osobní.

Mahlerova pátá na vlastní uši

21/05/2015 autor: OVV

Prožil jsem hudební nirvánu. Dnes na Pražském jaru zazněla Mahlerova pátá symfonie s věhlasnou čtvrtou větou, totiž andělsky křehkých adagiettem, pod taktovkou mladého Pietari Inkinena. Bylo to fenomenální, úžasné, skvostné, dechberoucí a hluboké. Mahler opravdu potřebuje absolutní ponoření, protože je v jeho kompozicích schovaných tolik drobností. Ach. No prostě úžasné!

Bez komentáře | Kategorie: hudba., osobní. | Tag:

U řezbáře

19/02/2015 autor: OVV

Dnes jsme se byli s tátou podívat u pana řezbáře. Nádhera! Co dokáže vytvořit z prostého geometrického obrazce, jak jeho ruce sebejistě tančí s jedovatě ostrou čepelí a do poddajného dřeva zhmotňuje myšlenku, promítá lidského ducha. Velmi obdivuji rukodělnou práci. Jeho pohyby s kouskem dřívka v ruce jsou balet.

image

Bez komentáře | Kategorie: osobní., tweets., umění.

Unsere Mütter, Unsere Väter

30/08/2014 autor: OVV

Loni Němci vysílali třídílný televizní minisérii Naše matky, naši otcové. V první řadě musím říct, že je to skvěle natočené a i příběh je dramatický, má spád a mnoho nečekaných zvratů. Bohužel od druhé poloviny druhého dílu do konce posledního se už scénář trochu zploštil a zpočátku civilní a uvěřitelný příběh dostává trhliny díky nepravděpodobným setkáním hlavních postav. Zejména finální scéna jakoby náhodného setkání v poválečném Berlíně už skřípala až hrůza.

Ovšem celkově má příběh silné lidské poselství. Jednak se tvůrci nebáli přiznat, že se za války děly hrůzy i mimo frontu, že ve státním aparátu seděli na významných postech pořádný svině, ale taky se nebáli říct, že německou armádu tvořili i naprosto obyčejní kluci a muži, z nichž někteří ideologii věřili více a jiní méně. Takové vyrovnané a nehysterické přiznání bych rád viděl i u nás o období II. republiky, Protektorátu a hlavně odsunu Němců, protože jedině až dojde ke smíření se s minulostí, můžeme vyjít vstříc budoucnosti.

Když opomenu úvodní nespokojenost s některými nastrojenými scénami, musím říct, že v těch nejdůležitějších momentech scénář obstál. Vývoj jednotlivých postav, stejně jako jejich konec, se zdá být v základu reálný a z celého příběhu ve mně nakonec zůstal pocit toho, že bych to nikdy nechtěl zažít. V momentě, kdy jste v situaci, kdy prostě musíte udělat nějaké životní rozhodnutí, můžete udělat i špatné a pak za něj ponesete následky. V tomto bodě jsou Unsere mütter, unsere vätter naprosto nemilosrdní. Žádná americká limonáda a falešné hrdinství nebo neuvěřitelné štěstí. Mohu doporučit všem. Ještě teď mám z toho smíšené pocity, protože jsem přece stejně obyčejný jako oni a kulisy doby také nemohu ovlivnit. Jsem jen pěšákem na bitevním poli mocných.

Bez komentáře | Kategorie: osobní.

Velká válka

28/07/2014 autor: OVV

Dnes je to přesně 100 let, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a započal tak válečný konflikt celosvětových rozměrů, již současníky nazývaný Velká válka.

Začala válka, která kompletně změnila společnost a svět. Válka, která definitivně ukončila feudální období (i když v této době fungovalo již jen nominálně a jen někde) a otevřela cestu k moderní společnosti, jejíž základy jsou položeny na zcela odlišném filosofickém rámci. Válka, ze které se zrodila nová Střední Evropa a nové světové supervelmoci USA a Sovětský svaz. Válka, která je rovněž příčinou neuvěřitelně dynamického rozvoje průmyslu a vědy, z čehož čerpáme dodnes. Tato válka se odehrála ve dvou dějstvích a definitivně skončila až 2. září 1945 kapitulací Japonska po svržení atomových bomb na Nagasaki a Hirošimu.

V létě 1914 si nikdo ze současníků nedokázal představit, že se první dějství války protáhne na dlouhé čtyři roky a co všechno změní doba plná strádání a bolestných ztrát nejbližších. Setrvejme dnes alespoň na chvíli v tiché vzpomínce za padlé.

Bez komentáře | Kategorie: osobní.

Vlastimil Vondruška – Přemyslovská epopej

15/04/2014 autor: OVV

Právě jsem dočetl tetralogii Přemyslovská epopej od Vlastimila Vondrušky a zažívám z toho zvláštní pocit prázdnoty. Nasákl jsem do sebe skoro 2500 stran, ale nemám moc, na co bych vzpomínal. Možná na úvodní dramatickou scénu, kdy mladý Přemysl I. Otakar uháněl zasněženou krajinou zachránit svého mladšího bratra Vladislava Jindřicha. Ještě bych si vybavil šarvátky krále Václava s Mongoly, ostatně, hezká byla i bitva u Lehnice. Dílo se zkrátka příliš silnými momenty nemůže chlubit. Navíc postavy jsou poměrně dost ploché, včetně panovníků, o kterých to celé je.

Přesto mě to bavilo číst. Tato jednoduchost a plynulý vyprávěcí styl je příjemný a odpočinkový. Zkrátka relax na dovolenou. Jediný výrazně dramatický prvek měla tetralogie v tom, jak vyloží vraždu posledního Václava. Bohužel jsem byl stejně nakonec zklamán.

Troufám si tvrdit, že si tentokrát vzal Vlastimil Vondruška příliš velké sousto. Po dramatických dějinách přemyslovských králů jen encyklopedicky klouže. Je to daň rychlosti a množství, se kterou publikuje své knihy, většinou historické detektivky. Škoda, že Přemyslovskou epopej neuchopil jako svůj opus magnum.

Bez komentáře | Kategorie: osobní. | Tag:

Restaurace Argument, Praha 6

27/03/2014 autor: OVV

Skvělé! Nedávali jsme si sice nic neobvyklého, ale bylo to tak dobře připravené, až jsme se s Dit rozplývali! Obsluha milá a profesionální, víno výborné, jídlo senzační. Doporučuji.

http://www.ar­gument-restaurant.cz/

Argument

„Coq au vin" – kohout na červeném víně a tam vzadu Grilovaný rolovaný hovězí pupek plemene české strakaté s parmezánovým velouté a restovanými čerstvými houbami enoki a fava fazolemi .. Domácí julienne hranolky s lanýžovým olejem a parmezánem.

Bez komentáře | Kategorie: osobní. | Tag:

← Starší příspěvky

Novější příspěvky →