Ondřej Vratislav Vyšehradský

Coldplay: Mylo Xyloto (2011)

27/10/2011 autor: OVV

Parachutes (2000) a A Rush of Blood to the Head (2002). Dvě desky, kterýma se Coldplay vyšvihli mezi poprockovou elitu světa. Na debutu trhali srdce i mě. Senzační písničky Shiver, Yellow, Trouble nebo úvodní Don´t panic ve mně bouřily emoce. Na následující desce zase Coldplay vysypali z rukávu takový pop/rockový hity, až jsem si myslel, že se objevili nový Beatles (v případě Oasis jsem takovýmu přirovnání nikdy nerozuměl). Nesmrtelný písničky Clocks, The Scientist, In my place a God put a smile upon your face definitivně potvrdily proslulost „nový“ kapely z Británie. Na třetí řadovku X&Y se čekalo 3 roky. Turné a všechny věci okolo holt seberou dost času a energie.. Touhle deskou pro mě začíná úpadek Coldplay, ze kterýho se kapela neprobrala ani na letošní novince.

Coldplay nikdy nebyli o přílišný hudební progresivitě, ale uměli napsat pěknou písničku. Na prvních dvou albech v sobě navíc měli zajímavou jiskru. Hráli sice obehraný, ale zajímavě a s výrazem. Necejtil jsem z toho nic venkovního. Kapela si vytvořila vlastní svět, vlastní zvuk. Od alba X&Y nastala výrazná změna. V kapele je poprvý slyšet cosi cizího. Do alba najednou pronikly vlivy kapel, který zrovna frčely. Najednou se nasměrovali ke zvuku, kterej reprezentovali Bloc Party, Arctic Monkeys, Editors atd. Jen všechno v rádiově rock/popovym hávu pro masy. Zkrátka.. Coldplay začli sledovat co frčí. A navíc ty písničky přestaly bejt tak zajímavý. Například singl Speed of sound je jen trapnou variací na Clocks. Trvalo to další 3 roky a vyšlo Viva la Vida or Death and All His Friends. Kdyby se kolem desky nestrhnul humbuk s ukradenym motivem Joe Satrianiho, ani bych si to album neposlech. Singly mě nezaujaly vůbec.

Novinka Mylo Xyloto unikala postupně. Na FB zdi kamarádi přeposílali žhavý novinky s obdivnejma komentářema. Every teardrop is a waterfall je přitom nenápaditá odrhovačka. Teprve až na albu jsem pochopil, jak moc vyčnívá. Bohužel. Stejnej případ je se singlem Paradise. Kromě reklamní značky COLDPLAY k oběma písničkám táhnou krásný klipy. O tom žádná!

Album přesto nezačíná špatně. Pozvolnej rozjezd se přehoupne v dravou Hurts like heaven. Při jejím poslechu jsem si ale okamžitě vzpomněl na indie-rockový kapely z Ameriky. Hlavně v pojetí vokálů i melodie. Charlie Brown taky nepatří mezi slabší místa. Kolovrátkovej motiv z ní dělá aspiranta na další prosluněnej singl s pestrobarevnym klipem. Intimnější polohy na desce (Us Against the World, Up in Flames) jsou jen vybledlim stínem nejsilnějšího období kapely. Zvláštní písničkou je taky spolupráce s Rihannou ve skladbě Princess of China. Úlet do tanečnějších vod 90. let je tak trochu cejtit z celý desky, takže ta písnička na albu smysl dává. Na druhou stranu mi ale přijde symbolická v tom, že Coldplay už moc nevědí kudy kam, tak to prostě zkoušej i takhle.

Na novince kapela definitivně potvrdila, že její hudební směřování vychází zejména z aktuálních trendů. A tak si na jejich dospělou desku s nadhledem musim ještě chvíli počkat.

8 komentáře/ů | Kategorie: hudební recenze. | Tagy:

Comments (8)

  1. Máš hezkej styl a pěknej blog, chlape. Jo, nový Coldplay si půjdu určitě koupit. Jsem totiž, přiznám se, úchyl na zhmotnělé tóny s voňavým bookletem. Tedy, aspoň když vyjde nějaká zajímavá pecka.

  2. Díky. Jsem rád, že se ti líbí. Nechceš si místo Coldplay koupit desku nějaký český kapely? Stojí to stejně a význam to bude mít, podle mě, větší. :c)

  3. A recenze na Lulu (reed + metallica) nebude? Docela by mě zajímal Tvůj názor. Btw. Nechcete někdy přijít na večeři?

  4. Lou Reed něco udělal s Metallicou? Neslyšel jsem. Proč na večeři? :c)

  5. bo jak jsme byli na ty zwei, tak jsme se domlouvali o ilustracích s Ditou a přišlo mi fajn se s Tebou vidět a případně s ní o tom ještě promluvit. psal jsem ti mejla, ale asi mám blbou adresu. já nefacebookuju… kdyžtak dej vědět, my bysme moc rádi, bydlíme v centru, já vařím rád, tož pohoda.

  6. napiš mi sem: ondrej.vratis­lav.vysehradsky(at)gma­il.com

  7. jsem asi debil, ale i když přepíšu zavináč, tak mi gmail píše, že neexistuješ :-). Zkusím ještě ten seznam.

    Ty coldplay mocnemám naposlouchaný, ale ráno po kocovině je to fajn jemná muzička.
    ZVUK! Zvuk, hlas a rytmika je všecko. Ten Eno jim dává drobnokresbu, líbí se mi malé zvukové ornamenty, co doplňují to uvadající písničkářství. :-)

  8. Pingback: Coldplay – God Put A Smile Upon Your Face (UNSTAGED, 2011) « _karbo.

Leave a Reply

Required fields are marked *