Ondřej Vratislav Vyšehradský

High Five: Dear Anna EP /2011/

04/12/2011 autor: OVV

High Five se zhruba před rokem uvedli singlem i výpravnym klipem Our kingdom, o pár měsíců později vyšel velmi sympatickej klip k písničce Lost years a za dalšího půl roku natočili singl Wake up a opět připravili klip. Snaha se samozřejmě cení, ale mě vadilo, že ta nahrávka nebyla po technický stránce dotažená. A vzhledem k tomu, že jejich styl se dá nejlíp označit jako anglicky zpívanej českej rock/pop je ona pověstná přesvědčivost nutnější než kdy jindy. Před pár dny vrhli kluci do světa novou nahrávku Dear Anna. Ani v tomhle případě se nejedná o materiál, kterej by mě uzemnil. Nutno ale podotknout, že je nahrávka mnohem usedlejší, zralejší a promyšlenější.

Při bližším ohledání můžu sdělit následující: Konečně je cejtit, že kapela funguje jako celek a dokázala ze sebe dostat nejvíc, co momentálně mohla. Úvodní Dear Anna a druhá Time to change jsou po producentský stránce mnohem bohatší než dřívější nahrávky. Ubralo se na přímočarosti, navíc se setkáte i se smyčcema (a znějí moc dobře). Rád bych ještě vypíchnul, že ten nedointonovanej vypjatej zpěv na konci Time to change mi přišel velmi sympatickej a přibarvil emoce. Třetí Take a mirror považuju za takovej šotek. Syňtáky sice dneska frčej, ale přece jenom v poněkud promyšlenějších harmoniích, rytmech a hlavně zvuku. Celková stavba třetí písničky z EPčka je ale tak blbá, až by to ty rádia mohly i vzít. Čtvrtá Gasping je taková ta „fajn“ písnička, která brzo přestane bavit. No a poslední je zařazená Wake up bez jakejchkoliv úprav. Největší slabinou nahrávky je vokál Jana Richtera. I on se sice o dost zlepšil, ale pořád tam slyšim mezery v přirozenosti artikulace a výrazu. Ovšem nejedná se o nic, co by nahrávku deklasovalo. Spíš jí nevyzdvihuje.

High Five natočili příjemnou a nekonfliktní nahrávku. Na jednu stranu si cením snahy a progresu kapely, na druhou stranu mi přijde dost rádiová (rozuměj jako kulisa k denní činnosti). A to za poslední roky samozřejmě chytlo spíš pejorativní nádech. Neříkám, že takový projekty jsou špatný, jen to prostě neni nic pro náročnějšího posluchače. Ale těch je bez tak mnohem míň. High Five prostě cílí na jinou skupinu. Ale myslim, že na Hudební masakry to ještě neni. I když Eddie Stoilow se tam už dostali. Tohle přirovnání jsem si uvědomil, kdy jsem viděl na koncertech zpěváka Honzu v tý pseudovojenský čepici a spojil si to, co obě kapely hrajou. Eddie Stoilow jsou taková ta ostřílená rádiová kapela, která občas předskočí někomu slavnýmu, zahraje na nějakym podnikovym večírku a bulvár o někom z nich občas napíše, že se někde vožral. Rádia asi dělaj slávu. Což mě vlastně přivádí k odpovědi na otázku, proč to vydali u Český Muziky…

Bez komentáře | Kategorie: hudební recenze. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *