Ondřej Vratislav Vyšehradský

I like you hysteric, The Dogsbodies, Whispering of Soul: Chapeau Rouge 10.12.2011

12/12/2011 autor: OVV

Sobotní večer jsem si delší dobu předem rezervoval pro křest třetího EP kapely I like you hysteric – The pigs are alright. Trochu divnej název, ale jejich volba. Nahrávka sama o sobě mi přijde vlastně nejrozpačitější z trilogie zvířátek. Tak nějak mi tam chybí hit; tah na branku, kterej byl na prvním EP nejmarkantnější a na druhym ještě srdnatě držel krok. Kapela se patrně písničkově snažila přejít z líbivýho popíku k alternativější formě, ale k tomu by potřebovala změnit i zvuk a celkovej výraz, abych jim to věřil. Po muzikantský a zvukový stránce je samozřejmě EP nahraný na velmi vysoký úrovni. Jako celek to na mě ale příliš nefunguje.

Sobotní koncert zrovna vyšel na úplněk, takže se asi potkalo příliš mnoho negativních vln. Do Chapeau jsem dorazil ve 20.15h a ILYH stále zvučili. První interpret, Whispering of Soul, měl oficiálně začít ve 20.30h, to se ale teprve připravovala na zvukovku druhá kapela The Dogsbodies. Nevím, kde se stala chyba, ale tyhle momenty mi už docela vadí. Je prostě krajně neprofesionální, když je 15 minut před oficiálním začátkem připravená jenom půlka věcí..

Zpoždění naštěstí nebylo tak veliký, takže Whispering of Soul začali kolem 21h. Tomáš Trykar na podzim vydal živý EP a tenhle večer si pozval k hostování jen violoncellistku. Ačkoli se interpreti jakžtakž drželi, byl to zvukař, kdo totálně dehonestoval jejich vystoupení. Cello nebylo vůbec slyšet a když si náhodou vybojovalo cestu nahoru, začalo nahoukávat. Tomášův výkon na to konto patřil do kategorie WTF a příliš intimnosti, který jeho písničky vyžadujou, cejtit nebylo. Za tohle by si měl dát zvukař facku.

Mladá parta The Dogsbodies vlítla na pódium s notnou dávkou energie. Sestava basa, kytara, bicí a synth klávesy je v našich vodách stále relativně výjimečná, ale to se o jejich hudbě jako celku říct nedá. Shrnul bych to asi tak, že se jednalo o trochu modernější bigboš s množstvím amatérskejch chemickejch zvuků, který jsou spíš hodný producenta elektroniky ve Fruity Loops. Důvěrně známá podoba typicky český kapely patrně zvukaři imponovala a dokázal jim namíchat snesitelnej zvuk. Nebejt celkem přesnýho a údernýho bubeníka, byla by kapela dobře rozsypaná. Basák sice drhnul s pořádnym nasazením, ale co je to platný, když byl nepřesnej. Členové kapely jsou ale mladý, vývoj maj před sebou a byly slyšet momenty, který by v budoucnu mohly něco znamenat.

I like you hysteric se vrhli na pódium po dohrání písničky od Madonny a jali se otevřít set poměrně unavenou novinkou Skyscrapers. Nepříliš šťastnej rozjed doplnila nepříliš živá Commodore 64, otvírák nový nahrávky. Hned po první skladbě měl zpěvák Andrzej problém s in-ear odposlechem a zdálo se mi, že ho to otrávilo na zbytek koncertu. Upřímně neni se co divit. Zvukař špatně vykroutil i jejich zvuk – hlavně zpěv. Ale za nemastnost a neslanost koncertu může nejvíc kapela sama. Andrzej se sice snažil vybízet publikum k tanci, ale upřímně, nebylo na co. Mě osobně na tom pódiu přišel docela otrávenej a tak nějak to přenášel na mě. I like you hysteric předvedli poměrně unavenej koncert bez charismatu a šťávy. Bylo to o to zvláštnější, že rytmicky do sebe nástroje zapadaly a po muzikantský stránce se nejednalo o špatnej výkon. Prostě to byla nuda. Nevim, jestli to bylo úplňkem nebo něčim jinym, ale fluidum se ten večer vypařilo. A tak jsem se po koncertě vypařil taky.

1 komentář | Kategorie: hudební recenze. | Tagy:

One Comment

  1. Pingback: Peter Pan Complex, Holden Caulfield, Oliver McGillick, The Dogsbodies: Rock Café 3.2.2012 « _karbo.

Leave a Reply

Required fields are marked *