Ondřej Vratislav Vyšehradský

Smršť klipů 17. (Allan Šubert speciál)

15/12/2011 autor: OVV

Nepatřim mezi fanoušky práce Allana Šuberta. Na svym kontě má už pěknou řádku klipů, ale všechny maj společný znaky: nepřirozenost, topornost, minimum atmosféry. Obrázky jsou sice točený na suprtrúpr vybavení; je v to v HD kvalitě a tak, ale nemůžu si zvyknout na tu tvrdou až bezcitnou práci se světlem a hloubkou ostrosti. Allanova práce, snad se nebude zlobit za to tykání, je kvalitativně dost kolísavá. Asi to souvisí s kvantitou a hlavně rozpočtem kapel, ale i za nějakejch pár tisíc bych se kolikrát styděl předat takovej výsledek. Za naprosto otřesný považuju třeba tohle: Gariq – Mám pevnou zem (Podobný pocity studu za herce jsem poprvý měl, když jsem sledoval excelentního Bolka Polívku v jeho legendární roli v Kurvahošigu­tentag. V tomhle případě ale vina nepadá výhradně na režiséra – nejvíc jsem se styděl za zpěvačku a její text. Brrr.); další hrůza je Loco Loco – Chci to všechno (Na můj vkus strašně tvrdá atmosféra, navíc podpořená tim příšernym chemickym nebem); mezi klasiku odpadů řadim i „humornou“ parodii na život pornohvězdy z pera punkový „kapelky“ zaká­zanÝovoce. Režisér si vyzkoušel i klasiku českejch klipů – kapela v prázdný tovární hale: Arakain – Marat. Všechny klipy vznikly v roce 2011 a je to jen zlomek z celkový práce režiséra a „mistra střihu“ Allana Šuberta. Klipy třeba točil i pro známou hospodskou kapelu Harlej a v minulosti dokonce zpracoval klip pro rockovou operu Oidipus Tyranus, kde se na pódiu potkaly takový megahvězdy českýho rocku jako Kamil Střihavka nebo Jan Toužimský. Obě zmíněný díla se sice vyznačujou špičkově ostrym obrazem ve full HD rozlišení, ale ty lascivní efekty a přeslazený barvy to házej do ranku amatérský, přinejlepším horší poloprofesionální, tvorby. Ale to je jenom zlomek – pochlubit se může i klipem pro známýho klauna a čestnýho člena Hudebních masakrů Kapučína, nebo pro legračního hiphopera, co si řiká Známá firma. Allan se tim evidentně živí a zakázek má, zdá se, víc než dost. Kompletní výčet videí najdete na jeho YouTube kanálu (nechybí třeba zakázka pro disco-duo Verona atd.).

Tyhle, leckdy obskurní, spolupráce vyvažuje vážnějšíma klipama. Třeba trilogií pro opavskou kapelu Kofe-in: Sebe mi dej /2009/, Drogy /2010/ a Kladu Tě na vodu /2011/. Opět všechny klipy provází dost okatý chemický efekty a křečovitá atmosféra s minimem dynamiky. Navíc kapelu stylizoval do pořád stejný obrazový nálady a myslim, že celkem povedenou popovku Kladu tě na vodu solidně zabil. Proto jsem uvítal, že si Kofe-in sehnali na novej klip jinýho „machra“. Výsledek mě sice taky nezasáhnul, ale nutno říct, že už to aspoň vypadá jako „moderní“ klip. Že je obsahově prázdnej a trapnej je dost daný i prázdnotou a trapností tý písničky, ale aspoň to spolu nějak komunikuje.

Podobnou zatíženost na Allana Šuberta maj i alternativní Rara Avis. Je pravda, že jejich temnota s režisérovym stylem koresponduje zatim nejlíp. Připomenout se sluší jejich debut January And The Kindred Spirit. Když to tehdá vyšlo, myslel jsem si, že si to dělali kluci sami. Že to je prostě s kámošema natočenej DIY klip zadarmo. A ono ejhle. Zjištění, že to dělal takovej matador samozřejmě posouvá klip na novej kritickej level, protože za tohle prostě někdo zaplatil a asi ne málo (přesný cifry neznám, ale v principu je za debilní klip i 50Kč hodně). Na January mi zase vadí ta tvrdá kamera. Tak detailně přesná a ostrá, až jsou vidět póry na tváři zpěváka. Ostrý kontrastní světlo „gigawattový“ žárovky na mě působí amatérsky – bez uměleckýho citu, bez umělecký patiny. Druhym klipem, ke kterýmu si Rara Avis režiséra pozvali je letošní Queens. Leccos se tu už zlepšilo, přesto mám pocit, že hloubka ostrosti je pro režiséra cizí pojem. Ona i ta volba scén dost zůstává na půli cesty k přesvědčivosti. Opět ve mně zůstali rozpačitý pocity. Prostě úroveň DIY, která nezůstává nohama na zemi a hraje si na něco víc. Posledním přírůstkem je obraz k novýmu singlu.

Rara Avis – By you /prosinec 2011/

Za těch pár hodin od premiéry jsem už zaslech hlasy, že si Rara Avis hrajou na Hurts. Těmhle srovnáním moc nerozumim. Už hlavně proto, že si Hurts hrajou na počátek 90. let, kdy frčel podobnej synthpop. A nutno říct, že zas tak velkej progres Hurts nepřinesli a je to akorát celý o lepším zvuku, hezký písničce a tvářičce – saka, módní sestřihy a cool klipy. To všechno je součástí retro vlny, která prostě došla až na počátek 90. let. Rara Avis zkrátka cejtí, že ke svý mediální prezentaci taky potřebujou vypadat cool. Proti tomu nic nemám, ale nemělo by bejt tolik vidět, že je to všechno laciný. Když pominu klasickej „Allanovskej“ obraz, tak mi v tý nedotaženosti vadí, že zpěvákovi sako nepadlo a basákovi jsou trochu volnější kalhoty. Pro mě osobně jsou nejpřesvědčivější momenty klipu záběry na klávesáka. Tak nějak mi přijde nejcharismatičtější z kapely. Měl by to bejt zpěvák, ale ten na mě působí tak strašně arogantně, vlastně až rozlobeně a vražedně, že se ho bojim. Co se týče klipu samotnýho, tak jsem rád, že Allan na objektivu objevil kroužek se clonou a konečně se naučil pracovat s hloubkou ostrosti. Neřadil bych ten klip k nejhorším, ale opět převládá pachuť po umělejch dochucovadlech. Závěrem bych totiž rád dodal, že já mám rád, když klipy vypadaj přirozeně a nenuceně. Allanova práce neustále tuhle hranici překračuje. Zkrátka – snaží se bejt moderní a hustej za každou cenu. Výsledek je křečovitej. V tom je asi ukrytej zásadní problém, kterej s Allanovejma klipama mám.

Rara Avis za sebe můžu akorát doporučit, aby si pro příště našli novýho režiséra. Ta písnička by si to zasloužila.

1 komentář | Kategorie: hudební recenze. | Tagy:

One Comment

  1. Pingback: _karbo.

Leave a Reply

Required fields are marked *