Ondřej Vratislav Vyšehradský

Smršť klipů 18.

01/01/2012 autor: OVV

Cartonnage – Don´t stop /prosinec 2011/

Písnička je to rozhodně příjemná. Má spád, tah na branku a dostatečně vlezlej slogan, aby se vryla do hlavy. Prostě popík, kterej mě neurazí. Klip se taky nerozjíždí špatně. Kapela stojí před bílou stěnou oblečená v barevnejch a obskurních kostýmech. Ok. Nic převratnýho, ale tyhle záběry mi přijdou udělaný v pohodě. Pak ale dojde ke střihu na animovanou část, kdy slon lítá na lyžích a tak. To je hrůza. Jednoznačně slabina klipu. Korunu debility tomu nasazuje „žertovnej“ konec, kdy zpěvačka sama letí na lyžích a infantilně zdraví a mává na kapelu pod ní. Já prostě nepochopim, proč se tolik kapel v těch klipech samo ztrapňuje. Je to takovej zajímavej českej fenomén, ta touha udělat si nějakou srandu za každou cenu. Upřímně – radši bych byl, kdyby to suše končilo setměním záběru. Aspoň by to bylo důstojný.

Vivien´s Shadow – Bright Light /prosinec 2011/

V minulejch dílech jsem psal, že DIY klipy jsou fajn. Samozřejmě jak který. Ačkoliv kytarovku Vivien´s Shadow z Novýho Strašecí mám moc rád, za tuhle obludnost je pochválit nemůžu. Ten klip naprosto degraduje kvalitu jejich projevu i písničky. Když už to chtěli takhle, mohli si aspoň sehnat lepší kameru. Hezký pohledy do objektivu už ten zmar nezachránily.

A Banquet – Lost in your shades /prosinec 2011/

V porovnání s docela blbym klipem k Freeze to Caress si myslim, že jde o velkej krok vpřed. Kapela se sice stylizuje do 80. let, ale nemám s tim závažnej problém. Akorát bych uvítal větší dotaženost při práci s efektama a samozřejmě bych ze scénáře vyškrtnul ty dvě dřevěný holky, který se tam chtěj zabít sekerama. Jestli studujou herectví, měly by se nad sebou zamyslet. Jinak mi přijde, že ten klip nějakou úroveň má. Na to, že je to dělaný v podstatě na koleně v tom cejtim potenciál. Klukům z kapely jejich pózy začínám věřit. A o to jde.

Atari Terror – Insane /prosinec 2011/

Koncertní klipy jsou taková samostatná specifická kategorie. Mě se na tomhle nejvíc líbí začátek. Zachycení atmosféry před důležitym koncertem, lehká nervozita i očekávání členů. Hrozně mě ta nálada namlsala a pak přišel koncert a zklamání. Střih neni ani z poloviny tak dynamickej jako muzika a musel jsem se dost přemáhat, abych to vůbec dokoukal.

Bez komentáře | Kategorie: hudební recenze. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *