Ondřej Vratislav Vyšehradský

1st Choice, Flattus, Algorytmus: RockCafé, 7.2.2012

08/02/2012 autor: OVV

Volný úterý v Rock Café tentokrát vyplnila oslava desátejch narozenin pražský kapely 1st Choice. Jako první zahrála mladá indie-rocková formace Algoryt­mus, která nedávno zaplavila bandzone komentáře spamem na svý nový nedomrlý demo. Nicméně, ti mi unikli.

Do sálu jsem se dostal až na kytarovou partu Flattus. Ta se asi před rokem vytasila se singlem I_Love_U, kterej se dokonce dostal do vysílání rádia Hey! (náhodou jsem cestou v autě projížděl, co kde hrajou – jinak tohle fakt neposlouchám) a kdo ví kam ještě. Zároveň jsem viděl nějaký reportážní videa z jejich koncertů, kde je fanoušci obrovsky chválili, jak to šlape a tak. Zajímalo mě, jestli přesvědčí i mě. Přišel jsem na konci nějaký písničky a jako naschvál se dostali zrovna ke svýmu největšímu „hitu“. Řikal jsem si fajn, aspoň zjistim, jak to dávaj živě. Takovej challange pro hudební policii. Stál jsem tam, popíjel pivo a brzo se mi udělalo špatně. Ale jako doslova – fyzicky. Ty vibrace, který ze sebe kapela loudila mě skutečně znechutily. Tak divnej pocit v žaludku jsem už dlouho nezažil. Kytara tupě dunila a frekvenčně lítala do basy, celkově to rytmicky moc netlačilo a bylo to hodně nahlas. To koneckonců může bejt i práce nahluchlýho zvukaře, ale ruku na srdce, základ zvuku dělá kapela sama. Během písničky jsem to teda vzdal. Samozřejmě jsem nečekal skvostnej výkon ve stylu Nickelback, který mi mimochodem zjev zpěváka i povaha jejich „romantickejch“ rockovejch písniček dost připomíná, akorát v takovym tom českym kabátu. Nutno ještě dodat, že jejich texty jsou strašně klišovitý, což je vlastně dobrej základ pro komerční úspěch.

Vrátil jsem se až na 1st Choice. Stihnul jsem hned začátek a dopředu rovnou řeknu, že jsem vydržel tři písničky. Je to kapela, která už v době svýho vzniku hrála obstaróžní rock uvězněnej ve strukturách ala Guns´n´Roses, i když se snaží/snažili o moderní rockovou písničku. Tak nějak to ale pro mě vždycky zůstalo na půl cesty. Každej to holt cejtí jinak. K tomu bych jen dodal, že hudební progres jsem v jejich kariéře moc nezaznamenal, ale zahrát to umí kluci přesvědčivě. Zvuk jejich kapely mi přišel usedlej a vyladěnej. Nástroje měly v kompozicích pevný místo a vše podtrhával naprosto jistej a kvalitní výkon zpěváka. Byl mi sympatickej i jeho vzhled – naprosto obyčejnej kluk, kterej čerpá svůj charismat ze sebejistoty, prožitku a energie. 1st Choice nejsou kapelou, kterou bych aktivně dál vyhledával, ale rozhodně můžu říct, že po muzikantský stránce s tím nemám problém.

Bez komentáře | Kategorie: hudební recenze. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *