Ondřej Vratislav Vyšehradský

Holden Caulfield: Inflate the Balloons /2012/

11/02/2012 autor: OVV

Byl jsem se podívat na křtu EPčka v Rock Café a dojmy si můžete přečíst zde. Nahrávku jsem si samozřejmě koupil, abych kapelu aspoň nějak hmatatelně podpořil a koneckonců, dost mě zajímalo, jak budou znít ze studia.

Největší problém  jejich živýho vystoupení, totiž absolutní nepřesvědčivost, je bohužel citelnej i na nahrávce. Je prostě slyšet, že se jedná o trio velmi mladejch kluků, ve kterejch třeba dříme nějakej talent, ale zatim vůbec neví, jak ho přednést s patřičnou finesou. Tu snad měl najít a vybrousit producent Boris Carloff, ale z mýho pohledu se to prostě nepovedlo.

Nahrávka nabízí šestici skladeb, z nichž dvě už po internetu kolujou delší čas. Zejména hlavní singl Merry Christmas Pauline, kterej se dočkal i nepříliš povedenýho klipu. Zbylý písničky ovšem chytlavost singlu nepřekročily. Jistou naději by měla skladba Meetingplace, ovšem selhává na nedotažený intonaci vokálu, nehledě na momenty, kdy je slyšet, že už jsou hlasivky poměrně unavený. Narážím na to proto, že se jedná o přímočarej britpop, kterej v sobě prostě nemá nic navíc, abych moh nedotaženej zpěv přehlížet (velmi dobře si uvědomuju, že je řada kapel, kde vokál hraje až druhý housle a nebo který povahou svýho výrazu vyžadujou jinej pěveckej výraz). Z ranku „silnějších“ skladeb pochází i čtvrtá Paranoid. Sází na tísnivou atmosféru, která se má posluchači zažrat do hlavy a navodit určitý nepříjemný pocity. V týhle písničce definitivně vylez další z velkejch problémů druhýho EP Holden Caulfield. Zvuk. Zdá se mi příliš tenkej, papírovej a zakřiknutej. Jako by se bubeník bál pořádně udeřit do bicích, jako by se kytarista bál pořádně vytáhnout kytaru. Do určitý míry za to vinim i producenta. Osobně si myslim, že Paranoid je ten styl skladby, kde má dominovat mohutná kytarová stěna podpořená hutnejma rockovejma bicíma. Úder a nástup kapely by měl posluchače odfouknout, stejně tak na koncertě.

Hrát britpop znamená přijít se silnou melodickou linkou. Bohužel na nový nahrávce Holden Caulfield je takovejch momentů málo. Vlastně kromě refrénu Merry Christmas Pauline si na žádnej jinej nevzpomínám. Zdá se mi, že ta publicita, která se kolem kapely v posledních týdnech strhla je poměrně předčasná. Ve výsledku může poškodit i je samotný, protože se dostanou do širšího povědomí jako relativně mdlá a nudná kapela. Ale jak jsem psal v reportu z koncertu – za rok může bejt všechno jinak.

Bez komentáře | Kategorie: hudební recenze. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *