Ondřej Vratislav Vyšehradský

Smršť klipů 21.

10/02/2012 autor: OVV

Cocotte Minute – Travič vody /únor 2012/

Těžká pařba před hovnocucem (ono je vlastně úplně jedno, že to auto je hasičský, protože v konotaci s těma trubicema, na který jsou napojený ty dvě loutky – no nic..). To je děj novýho klipu víceméně legendární kapely Cocotte Minute (to legendární je vlastně myšleno ambivalentně, protože pro řadu lidí je to legendární sračka, že jo). Práci režiséra Allana Šuberta jsem rámcově shrnul v 17. díle a po shlídnutí tohodle klenotu nemůžu říct, že bych názor nějak zásadně změnil. Ponechám-li stranou samotnou kapelu, tak mám pořád problém s těma levnejma efektama. Tady se na nás smějou v podobě dementně umístěnýho ohně (kterej vlastně z obrazu doslova čouhá a není to tim, že bych na to koukal s 3D brejlema) a ještě ta příšerná sekvence, jak se rozbíjí okenní tabulky. Nejvíc samozřejmě zaujme nekompromisní kazatel Zeller. Jeho deklamace zní jak zaseknutá 88tka, ale když už tam rozluštíte nějaký to moudro, je to fakt brutální zásah do palice. Abych se vůbec dopracoval toho fantastickýho finále ve velkofilmovym americkym post-apokalyptickym stylu, musel jsem na to koukat 3× a jednou bez zvuku. Pokud někomu přijdu zbytečně sprostej, tak doporučuju článek kámoše Kuby. Ten totiž tu averzi k pivnímu nu-metalu výstižně definoval.

Čokovoko – Perioda /leden 2012/

Já vim, že už by to chtělo nějakej dobrej klip, ale víte jakou dá práci ho najít? Fenomén „legračních“ Čokovoko je pro mě naprosto nepochopitelnej, stejně jako tohle dílo.

Esazlesa – Sobec /leden 2012/

Rozjezd se mi nezdál špatnej a skoro jsem si řikal, že by to mohlo bejt dobrý. Jenže ono těch necelejch 10 minut nikam nedospěje. Nechci se navážet do fajn kapely, ale radši si to poslechnu a něco si u toho přečtu, než abych se k tomu ještě díval na víc než 9 minut trvající nudu, která se snaží bejt atmosférická, psychedelická, alternativní a kdo ví co ještě.

Bez komentáře | Kategorie: hudební recenze. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *