Ondřej Vratislav Vyšehradský

Niceland, Rara Avis: Rock Café, 29.2.2012

01/03/2012 autor: OVV

Jsem opravdu moc rád, že se můžu podělit o pozitivní koncertní zážitek. Odcházet z produkce nadšenej bych si přál pokaždý, když se někam vydám.

Půlka současný kapely Niceland se rozhodla ukončit činnost a včera proběhla v Rock Café rozlučková akce s odpadlíky. Skoro by se dalo říct: výrazná společenská akce (v rámci pražský indie scény), pietní shromáždění davu, jen ty věnce a svíčky se nechaly na hřbitově, protože Niceland jako projekt ještě nezazpíval poslední verš.

Večírek otevřel pár minut před 21h dark-indie kvartet Rara Avis. Slyšel jsem je živě asi po roce a byl jsem naprosto ohromenej, jak na sobě kluci zamakali a jak se vyhráli. Kapela fungovala a byla schopna sdělit svůj výraz bez problémů. Co víc k tomu napsat? Zbytek už je prostě na fanoušcích a často i na zvukaři. Jen klukům přeju, aby dotáhli novou desku. Jejich muzika vyžaduje pečlivější posluchačskou přípravu, takže nový songy jsem si neužíval tolik jako ty starší.

Něco po 22h odbubnoval začátek setu Nicelanda odcházející bubeník Boodya. Kapelu přivítali diváci jásotem a už se odstartovalo starším hitem Sanity. Hitem – – u toho bych se rád zastavil. Jaká písnička Nicelanda vlastně není hit? Jestli se nějaký kapele nedostává silnejch melodií, je to možná tim, že Michal Motyčka uhranul Múzu natolik, že všechny nápady přenechává jemu.. Skutečně – Michal je podle mě jeden z nejtalentova­nějších mladejch songwriterů na český indie-rockový scéně. Jeho hudební rejstřík sice leží na Západě (indie-rock tady bez tak má velmi slabý kořeny) a možná to leckoho otravuje, ale já mám jeho songy skutečně rád. Pro napětí, dynamiku, sdělení i ty zapamatovatelný refrény! A co zbytek kapely? Když před lety začali hrát, byl jsem v Matrixu na jejich prvním koncertě s tehdy novym basákem Přemkem. Nebylo to nic moc a trvalo ještě nějakou dobu, než se celá kapela usadila, ale povedlo se. Nový muzikanti vtiskli Nicelandovi klubovejší tvář a dokázali natočit vyzrálou desku, i když dodnes nejsem za dobře s jejím zvukem. Kluci navíc jezdili koncerty, kde získávali cenný muzikantský zkušenosti a nebáli se šířit svojí muziku mezi nový posluchače. Zkrátka – urazili kus cesty a jejich úsilí jsem si včera v Rock Café plně vychutnal. Vystoupení rostlo. Po trochu vlažnějším začátku zhoustla atmosféra i v publiku a konečně se reagovalo na energii pryštící z pódia po litrech. Kapela šlapala skvěle! Vlastně je mi i líto, že v současný podobě končí..

Koncept večera byl vzpomínkovej. Na plátně se střídaly fotky kapely a mile na mě zapůsobily i záběry s někdejším basákem Pavlem. Zapomínat by se nemělo nikdy.. Oceňuju i nápad zahrát živě klipový songy s jejich promítáním na pozadí. Zejména Sleep at night vyzněla v tomhle směru velmi dobře. Rozlučkovej set kapely byl plánovanej s delší stopáží, což je naprosto pochopitelný, ale já stejně vydržel akorát prvních 45 minut. Pak už jsem se musel jít hydratovat na bar a prohodit pár moudrejch slov – – jak jsem psal – – byla to i společenská událost. To je ale tak vždycky, když něco významnýho končí nebo něco nadějnýho začíná..

Držím Michalovi, Přemkovi, Boodyovi i Kulymu palce v další hudební cestě. Líbí se mi na nich, že se vyvíjí. Nebojí se experimentovat, hledat nový cesty a posouvat se dál.. Za to má v podstatě každej umělec můj respekt a obdiv.

Bez komentáře | Kategorie: hudební recenze. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *