Ondřej Vratislav Vyšehradský

Hysterical party vol. 1 – Chapeau Rouge 28/04/2012

29/04/2012 autor: OVV

Prodlouženej víkend. Praha prázdná od domorodců a plná turistů – – moje pracovní sezóna. Sobotní večer ale ozřejmila sešlost pražský indie scény. Program byl vskutku bohatej. Oliver McGillick, Calm Season, Make My Heart Explode (nová kapela v níž působí Filip a Vlado z Toneless) a nakonec I Like You Hysteric. Do toho mezi sety naklikali z compu pár písniček Martyn (Holden Caulfield, Luno) a posléze Destroyer (The Prostitutes). Škoda, že nějakym setem nepřispěl i šéf newmusic.cz Petr Pliska, když už se přišel do Chapeau podívat.. (faktem je, že jeho hudební vkus je fajn a pár mixtejpů už taky udělal).

Dorazil jsem na poslední tři písničky Olivera McGillicka. Bylo slyšet, že se hlasově docela usadil. Respektive nabyl větší sebedůvěry a působí na pódiu mnohem přirozenějším dojmem. Jen houšť.

Calm Season opět předvedli standardně kvalitní set. Žádný výrazný výstřelky; sázka na jistotu. Songy, který už jsem slyšel tolikrát, že jsem to sledoval z povzdálí.

První přestávka. DJ set Martyna. Nálada v klubu byla dost rozvolněná, nabitej program získal hodinovej skluz a já už byl docela unavenej. Osobně bych byl radši za „klasickou“ dramaturgii večera, i když je nápad s dj´s mezi vystoupením kapel sympatickej. Jen by na sebe mělo všechno plynule navazovat..

Na první vystoupení Make My Heart Explode jsem byl zvědavej. Venku jsou jen dvě třiceti sekundový ukázaky a teaser na novej klip. Žánrovou škatulku ohraničuje působení Filipa a Vlada z Toneless, takže jsem rozhodně nečekal žádný intelektuální orgie. Vlastně jsem si šel poslechnout příjemnej uhlazenej moderní popík s rádiovejma parametrama, kterej cílí na širší nenáročný publikum. A přesně to jsem dostal. Mě se jejich vystoupení líbilo. Bylo to jednoduchý, přehledný, dobře poskládaný, poněkud předvídatelný, ale fungovalo to. Bubeník i basák kapelu hrnuli účelnym hraním, syntetizátory dobře vyplňovaly „kytarový“ frekvence, takže jsem pořád cejtil celou kapelu. Zpěv i zakřiknutej projev frontmana byl pro mě nejslabším článkem. Písničky jako takový mě nijak neotravovaly, pěkně gradovaly a já v nich cejtil daleko větší tah na branku než v Toneless. Výraz kapely je lehce ovlivněnej novejma synth Coldplay a vůbec celym tim britpopem po roce 2000, ale kluci tuhle hudbu prostě poslouchaj a maj jí rádi. Kde je problém? Samozřejmě, že ke mně vnitřně promlouvá poněkud jiná hudba (aby si to někdo nepřekládal tak, že jsem se z toho posral), ale myslím, že cíl, kterej si kluci vytyčili, dokázali v Chapeau sdělit kvalitním, srozumitelným a zábavným způsobem. Zkrátka jsem z jejich vystoupení necejtil, že si hrajou na něco víc než ve skutečnosti jsou..

Hodinová mezera a DJ set Destroyera. Věci, co pouštěl mě celkem bavili..

I Like You Hysteric se dostavili na pódium kolem 1h ráno a to už jsem si řikal, že neděle v práci bude zase „příjemná“ šichta. Přesto mi zvědavost nedala, protože poslední setkání s kapelou nedopadlo nejlíp. Musim říct, že úvodní Limited mě příjemně naladila. Bylo okamžitě slyšet, že kapela je v mnohem lepším rozpoložení. Novej bubeník už se s repertoárem zžil, kapela dejchala a hrála spolu. Bavilo mě to a špatnej dojem byl nahrazenej zase tim dobrym. Skvěle vyzněla i Commodore 64 z posledního EP. Premiérovej klip k písničce The Year of The Tiger působil na první dojem sympaticky, ale chce si to ještě v klidu dát později. Bohužel už bylo pozdě a během skladby I Don´t Get It jsem se vydal domů.. Na příští koncert se ale budu těšit o něco víc..

Bez komentáře | Kategorie: hudební recenze. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *