Ondřej Vratislav Vyšehradský

Houpací koně: Everest /2013/

17/11/2013 autor: OVV

Je to už nějaký čas, co jsem si řekl, že přestanu psát o muzice. Nové album mé nejoblíbenější lokální kapely mě ovšem přinutilo tento soukromý slib porušit.

Houpací koně jsem plně registroval před deseti lety, kdy jsem slyšel na tehdy jediném progresivním pražském rádiu jejich singl Pecka z olivy z alba Písně z bistra. Příjemný alternativní rock s nehloupým českým textem a rozevlátou melodickou jiskrou mě zaujal. Dlouho jsem byl mezi svými přáteli jediný pre-hipster, jelikož tenkrát prostě frčel numetal, melodic punk-rock a hiphop. A ano, bylo to dokonce ještě v době, kdy „emo“ nebylo sprosté slovo a vysokorychlostní internet byl doménou rozmazlených Pražáků. O tři roky později už jsem si od kapely v backstage pražského Rock Café kupoval desku Tiché dny na klíši. Koně se vybouřili a v hitech jako 666 nebo Jack&Neal zavoněla nefalšovaná rock-popová písníčkařina. Pak se na nějaký čas kapela odmlčela a najednou v roce 2010 přišla s neuvěřitelně šmrncovní nahrávkou Hotel Palace. Charakteristickými se staly odlehčené vazbící kytary, vzpomínka na přelom 80. a 90. let, tepající rytmika a ještě silnější melodie něž kdy dřív. Ta deska je v podstatě nabušená hitama. Houpací koně mohli být poprvé za svou historii označeni jako ryzí indie-rocková kapela, což přesně vystihuje tři roky starou a stále trvající hudební „hipsterskou“ vlnu. Kapela se na ní dokonale veze. Hlavně i díky tomu, že pochopila sílu a důležitost správné mediální imidž. Z pozdních třicátníků v propoceném tričku a sandálech se stala kapela mladších čtyřicátníků (neplatí pro baskytaristu) v oblecích a ošlehanými tvářemi ústeckých flamendrů. Platí to zejména pro frontmana Jirku Imlaufa. Toto všechno hraje roli v tom, že Houpací koně po dvaceti letech existence konečně zaujali pevné místo na mapě české nezávislé hudební scény. A díky novince Everest je jasné, že svou pozici nehodlají opustit.

Jak působil Hotel Palace často radostně a tanečně, tak naopak Everest je koncepční album v jednotné zasmušilé náladě šedivého Ústí. A je to neuvěřitelně silné album. Ve své hudební jednoduchosti a přímočarosti dokáže zprostředkovat jasné a čitelné emoce. Jedná se o další stupeň skladatelských kvalit kytarového kvartetu. Musím rovněž ocenit pokrok v hudebním výrazu kapely. Nejen ono „omlazení“ na Hotelu Palace, ale zároveň i neuvěřitelné zhodnocení dvacetiletých zkušeností na novince. Rozvážné a vyzrálé písně okořeněné prostými, ale o to více uvěřitelnějšími, texty. Jirka Imlauf zkrátka ví, že často je lepší říci méně než více. Z nejsilnějších jsou pro mě: Z popela, Neber, Pomoz a Everest. Zapomenout bych neměl ani na skvělou Desire city, kterou kapela vypustila letos v březnu jako singl. Píseň se ovšem na desku nevešla a nutno říct, že koncepčně by se tam ani nehodila. Funguje jako jakýsi předěl mezi Hotelem Palace a Everestem a zároveň slouží jako první klip k trilogii z dílny šikovných filmařů IDEAMAKERS. Klipy: Desire city, Vteřina, Everest.

Kromě samotných písní se na znovuzrození kapely výrazně podepsal i zvukový inženýr a producent (?) Jan Brambůrek, jehož ucho definovalo i novinku Everest. Po zvukové stránce se jedná o skvělou profesionální práci, absolutně neměřitelnou s předchozími nahrávkami točenými u Ondry Ježka ve studiu jáMOR. Nejen, že si kapela tzv. sedla, ale zároveň našla i svůj zvuk, se kterým navíc dokáže kreativně pracovat. Houpací koně jsou nyní kapelou středního věku, která na české nezávislé hudební scéně chyběla. V jejich hudbě je hodně z amerických raných 90. let, které se díky retro vlně opět staly moderními, zároveň je tam dost z typické české melancholie, do které si můžeme promítnout vlastní zážitky. Písně z bistra byly kdysi kolekcí písniček pro svádění rozvedených servírek. Náladu tohoto sloganu cítím i z Everestu, akorát že nyní už všichni víme, že tyhle příběhy nemusí končit bezstarostně nebo šťastně. Až zase budu zavírat nějaký bar a naleju do sebe poslední smutné pivo, pustím si cestou domů Everest. Možná se nakonec probudím v Ústí na nádraží.

Bez komentáře | Kategorie: hudební recenze. | Tagy: ,

Leave a Reply

Required fields are marked *