Ondřej Vratislav Vyšehradský

O diskuzi

14/12/2014 autor: OVV

Před několika dny se internetem převalila vlna zájmu o článek „Proč nikdo nechce mé úžasné třicetileté kamarádky?“ Za poslední roky je to už celkem zbytnělé generační téma. Nechme stranou bulvárně pojatý článek, který se ani z rychlíku nesnaží o nějaký sociologický vhled, ale místo toho se zaměřme na komentáře k článku. Předem chci říct, že diskuze byla vcelku uvědomělá (nikdo si tam nenadával), což je na internetu vždy překvapení. Nicméně drtivá většina komentujících si dala práci s „propracovanými“ teoriemi toho, proč jsou zrovna „krásné, vtipné a soběstačné třicítky“ stále samy. Většina obviňovala je samotné, občas se objevil názor obviňující zbabělost mužů. I já jsem najednou začal přemýšlet nad pseudofilosoficko-sociologickým konstruktem o generaci singlů. Pak mi došla jedna věc, která nezazněla ani v jednom komentáři – jedná se přece o každého konkrétního člověka! A já se pak zpětně ptám – Můžeme paušalizovat zcela osobní problém jednotlivce? Jinými slovy – co já vím o tom, proč jsou některé kamarádky autorky článku pořád nezadané?

Odpověď na první otázku je nasnadě. Mluvit obecně o nějakém generačním trendu je možné, ale může tak činit pouze člověk znalý situace. Tím myslím badatele, sociologa, psychologa nebo i filosofa, který se tématem dlouhodobě odborně zabývá a nejen, že má přehled na základě studia, ale má i nějakou metodiku práce s poznatky (do této kategorie bych ještě s přivřeným okem zahrnul žurnalisty, kteří téma řeší v rámci práce na seriózním článku).

Odpověď na druhou otázku je vlastně taky jednoduchá. Nevím o tom nic, tak k tomu radši nebudu nic říkat a vymýšlet si nesmysly. A pokud mám kamaráda/kama­rádku se stejným problémem, převyprávějme jejich osobní příběh, ale nevyvozujme z toho obecné poučky.

Bez komentáře | Kategorie: úvahy. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *