Ondřej Vratislav Vyšehradský

o úzkoprsých

31/03/2015 autor: OVV

Minulý týden proběhly veřejným prostorem dvě velké kauzy. Nejprve to byl průjezd konvoje americké armády vracející se ze cvičení NATO na základnu v Bavorsku a posléze návrat před dvěma lety unesených dívek z Pákistánu.

V první případě vlnu veřejné diskuze rozvášnili proruští spoluobčané, kteří již od začátku cvičení NATO v Pobaltí vykřikují slogany o dráždění Ruska a snahy USA rozpoutat válečný konflikt. Všechny tyto úvahy se zdají být naprosto liché a buď jsou výplodem ruské propagandy a nebo lidí, kteří stále žijí uvěznění v pocitech dvacátého století. Buď jak buď, byl toho plný internet a pročítat diskuze k článkům o konvoji bylo zatraceně bolestivé. Přesuny spojeneckých jednotek NATO přes naše území jsou naprosto běžné, jen se dějí tak, aby o nich nikdo nevěděl. Tato politická akce současné vlády ale měla možná za cíl zjistit, jak je to ve skutečnosti s českým antiamerikanismem a do jaké míry je jen platonický. Nakonec se ukázalo, že hodně. Opět se jen kecalo a z aktivních odpůrců se nakonec vyklubala parta důchodců, kteří se patrně nesmířili s pádem režimu. Je tedy otázkou, do jaké míry je vřískot na sociálních sítích součástí vyostřené ruské propagandy, která se schovává za „nezávislé“ a „politicky nekorektní“ názorové servery. Rusové celkem rafinovaně využili silné základny konspiračních teoretiků a celkem bez skrupulí přebírají, a navíc ještě nafukují, jejich už tak šílené názory. Tichá válka.

Díky silné pachuti po ohýbání veřejného mínění se celkem složitě analyzuje, co si „národ“ o průjezdu spojeneckých jednotek opravdu myslí, takže to nemá moc smysl rozebírat dál. Mnohem příznačnější je kauza druhá. Hana a Antonie před dvěma lety jely do Pákistánu a v oblasti jménem Balúčistán byly uneseny bandou kriminálníků. Celou dobu žily v kobce bez slunečního světla a nevěděly, co s nimi bude. Jejich rodiny se ale nevzdávaly a snažily se ze všech sil, aby dívky někdo hledal. Zázrakem se nakonec jejich návrat skutečně podařil. Co se kolem této dobré zprávy strhlo na sociálních sítích mě překvapilo. A nemyslím tím různé recesistické vtípky, ale zcela vážná odsouzení a nadávky od tolika lidí. Ženy, muži, staří, mladí, napříč celou společností se rozlila neuvě­řitelná nenávist. „Doufám, že výkupné nebylo z našich daní.“ „Krávy a sufražetky to jsou, co si myslely, že tam najdou?“ „Islamisti nikoho jen tak nepouští, určitě jsou to černé vdovy a něco tady odpálí!“ Na internetovou žumpu je našinec zvyklý, ale ta razance a množství nenávistných názorů v souvislosti s lidským neštěstím mě tentokrát zarazila. Přičemž tyto názory, ostatně jako vždy, vychází z naprosté neznalosti situace. Jedná se tedy o plané obavy i o zbytečné urážky. Velmi dobrý článek k tématu naleznete zde.

Přesně v tomto případě, který je politicky nezajímavý, se odkryla jakási kolektivní úzkoprsost. Opět vyšlo najevo, v jakém krabím kýblu tolik lidí žije. Nevidí přes svůj práh, a proto nechápou druhého a bojí se světa za svým horizontem. Jediná obrana je takové lidi nevnímat a držet si je od těla. Držím holkám palce, aby ten návrat do vlasti úspěšně zvládly. Je mi jasné, že je velké množství těch, kteří s nimi soucítí, ale věřím, že v jejich psychicky náročné situaci každé plivnutí do tváře zabolí dvakrát více.

Bez komentáře | Kategorie: úvahy. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *