Ondřej Vratislav Vyšehradský

o radikalitě

08/07/2015 autor: OVV

V každé společnosti je vždy obsažena radikální složka. Jelikož naše česká společnost nemá žádné pevné ukotvení, tak ta radikální složka rotuje po různých, mediálně vyostřených, tématech. Dnes například migranti, zítra to budou zase Američani a jejich „rozvrtání politiky“ a pozítří kuřata z Polska (v tom jsem třeba radikál já). Jelikož islám je ve své společnosti ukotvený, i když v mnoha různých interpretacích, projevuje se radikální složka stabilně a momentálně i jednotně v rámci IS.

Radikální názor, jednání či řešení je ale šidítko, které sice dokáže rychle změnit poměry, ale následky této změny jsou často nepředvídatelné a napáchají více škody, než užitku. Podobná situace nastala po smrti Jana Husa. Prosadilo se radikální křídlo reformy, čehož využili ostřílení váleční podnikatelé jako Jan Žižka a revoluce za sebou po 15 letech totální války nechala rozvrácenou zemi, která se z toho vzpamatovávala další půl století. Podobný příměr lze najít i ve Francouzské revoluci, která se po svrhnutí monarchie dostala do turbulence politické nestability, která se projevila jakobínskou hrůzovládou, aby nakonec vynesla na trůn Napoleona. Muže, který zatáhl Evropu do kontinentální války. Nutno říct, že to bylo naposledy, kdy Francie představovala alespoň nějakou vojenskou sílu.

K radikálnímu řešení vždy sahají zoufalí lidé nebo ti, kteří by z radikálního zlomu mohli momentálně něco vytěžit.

Jakékoliv evoluční změny vždy vyžadují trpělivost. Kolikrát je to proces, který není vidět, ale rozhodně má větší šanci na dlouhodobý a stabilní úspěch než rychlé a nestabilní radikální řešení. Toto je moment, který si drtivá většina občanů této společnosti není schopna uvědomit a proto je velmi jednoduché vytvořit davovou hysterii. Z dějin je patrné, že toto neuvědomění je hluboce lidské.

Často se zdá, že radikální řešení je momentálně to jediné, které se nabízí. Že to je východisko. Řešení je ovšem vždycky více, život není matematika, matematika je jen součástí života, který mnohem více pracuje s emocemi. Chci jen říct, že radikálové si žádnou podporu nezaslouží. Ani ti, ani tamti. Jsem pro věcnou diskuzi, která sice chvíli trvá, ale na jejím konci je většinou stabilnější řešení. Pokud se ovšem spolu ve skupině tří lidí nedohodnou dva blbci.

Bez komentáře | Kategorie: úvahy.

Leave a Reply

Required fields are marked *