Ondřej Vratislav Vyšehradský

jiný kraj, jiný mrav

07/08/2015 autor: OVV

Sledoval jsem teď na návštěvě v TV (doma jí stále nemám) jeden pořad o francouzském kuchaři, který cestuje po Evropě a seznamuje se s místními specialitami. Tento díl byl zrovna v Galicii, kde vyhledal místní rodinu a účastnil se jejich matanzy, což je vlastně úplně to samé, jako česká/moravská zabijačka. Normálně si tam natočili zabíjení pašíka, opalování štětin, vyvrhnutí vnitřností a pak výrobu tradičního choriza. Líbilo se mi, jak se ten Francouz hrozně těšil na výsledek. Ale pak jsem si říkal – vždyť u nás jsou ty zabíjačky regulované. Jak to, že ve Španělsku si takhle přijdou natočit TV pořad o tom samém někam do poloslumu v kopcích?

Regulované jsou u nás hlavně tzv. obecní zabijačky, což je zvláštní fenomén, kdy se na malé vesnici sejde pár nadšenců a celý zákrok vykonají třeba před hospodou. Na klasickou domácí zabijačku ale taky musíte mít podle pravidel školeného řezníka a největší problém nastává v momentě, kdy dáváte produkt „do oběhu“. Zkrátka, když si to třeba váš bratranec odveze druhý den domů (pokud ovšem může po tý chlastačce řídit).

A já se prostě jen chci zeptat proč? V jednom koutu Evropy si o tom jdou natočit TV pořád (a z těch hygienických podmínek by asi českému hygienikovi naskočila vyrážka) a na druhé straně s tím samým balancujete na hraně zákona (a k tomu stačí jenom špatný vztah se sousedem, známe ne?). Nechápu, nerozumím. Cui bono?

P.S.: A to jsem ještě teď četl o roztomilé kauze, kdy banda vegetariánských ekoteroristů natočila někde místní obecní zabijačku a pak na aktéry podala trestní oznámení za „nehumánní zabití vepře“. To mě teda rozesmálo.

Bez komentáře | Kategorie: osobní., tweets. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *