Ondřej Vratislav Vyšehradský

o individualismu

06/12/2015 autor: OVV

Je opravdu nesmírně zábavné sledovat diskuze kolem migrace. Z počátečního hysterického běsnění se vlastně stala dokonalá komedie. Docela dost tomu pomohlo několik falešných facebookových profilů – aktuálně vede Jiří Ovčáček, u kterého si pořád řada Zemanových sympatizantů myslí, že je pravý a nadšeně sdílí kraviny, které tam anonymní admin vkládá. No a pak ty argumenty těchto samozvaných vlastenců a obránců české vlasti. Směju se.

Z úrovně takových příspěvků je naprosto jasné, že pisatel o české kultuře mnoho neví, české dějiny zná maximálně ze středoškolských učebnic a několika omílaných klišé v televizi (možná občas sledoval i nějaký historický dokument, což je chvályhodné, ale nejdůležitější věcí je, jak se s informacemi nakládá) no a tu českou vlast brání prostě jenom proto, že tu žije a nechce, aby mi někdo vzal jeho klid a pocit bezpeční. Je to vlastně přirozený pocit a já strach těch lidí naprosto chápu a rozhodně je za to neodsuzuji, protože si myslím, že je opodstatněný. Přesto se směju úrovni jejich jazyka, úrovni jejich uvažování a úrovni jejich znalostí. A směju se jim proto, že to dávají na odiv. Nezjistí si základní data, historický kontext, neověří si gramatiku svého příspěvku. Jen rychle něco napíšou a v domnění, že sdělují absolutní pravdu, zmáčknou enter. A evangelium je na světě. A ještě jsou na to hrdí! Ti lidé se vlastně trollují sami, aniž by o tom věděli.

Nedávno byla publikována studie, která shrnuje, že hlubokomyslným citátům věří lidé s vrozenou nižší inteligencí (ti už se tak narodili). Hned jak se v našem internetu objevili české mutace těchto motivačních citátů, bylo mi jasné o co jde a odmítl jsem na tuto trapnou hru přistoupit. Masovost jejich obliby pak už jen potvrzuje, jaká masa opravdu je. A tito lidé, kteří sdílejí tato moudra a vnímají je jako životní oporu, pak v komentářích často křičí o ovcích, které věří západní propagandě apod. Jen si rozklikněte některé profily takových křiklounů. Uvidíte sami.

Občas přemýšlím nad tím proč to tak je. Pokaždé se doberu k tomu, že je to v paradigmatu doby. Filosofie individualismu je prodchnuta jako osa celou naší společností a každý si na svou individualitu vymiňuje právo. Nikoliv pokora je určující vlastností současného jedince, nýbrž nucená osobitost! Cogito ergo sum? Ne. Clamo ergo sum! Kříčím, tedy jsem.

Dochází tak ke skálopevnému přesvědčení každého jedince, že má absolutní pravdu v tom co vidí, co cítí, na co přišel. A jakýkoliv pokus o vyvrácení je nesmírně těžký boj, protože i dotyčný podvědomě ví, že kdyby si nechal vyvrátit vlastní přesvědčení, zhroutil by se jeho hodnotový systém; ztratil by svou osobní integritu. Individualismus určitě přinesl četné výhody, jelikož přirozeně inteligentní jedinci dokážou ve svobodných podmínkách velké věci, ale s prostoupením této myšlenkové osy celou společností nutně vystoupila i četná negativa.

K nějaké změně dojde, až se opět změní paradigma. Ovšem to je běh na velmi dlouhou trať, protože i ten individualismus se prosazoval velice pomalu. Ovšem co mu leží jako protiklad? Možná, že tam svět opět míří a možná, že zde je skutečné jádro analogie s antickým Římem. Ale jen možná, protože co já vím?

Bez komentáře | Kategorie: úvahy. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *