Ondřej Vratislav Vyšehradský

o dabingu

03/01/2016 autor: OVV

Dabing je zlo! Ničí to náladu filmů, charaktery postav i práci zahraničních herců. Přesto je to u nás tak rozšířený fenomén, že je to pro spoustu, ale opravdu spoustu, lidí jakýsi svatý televizní grál. Je to něco zcela nedotknutelného, něco, bez čeho si vůbec nedovedou představit svou existenci. V uplynulých dvou dnech jsem se na facebooku snažil narušit tuto auru tradice a kvality něčeho, v čem jsme údajně nejlepší na světě a co je správné, protože v české televizi se prostě musí mluvit česky a basta! Vysloužil jsem si akorát to, že jsem omezenec a hlupák. Což je komické, protože je to právě dabing, který podporuje omezenost a lenost. Je to dabing, který v lidech podporuje pohodlnost.

Dabing je prospěšný tak maximálně dabérům a majitelům dabingových studií, jelikož se tím živý. Dabing pochopitelně nevadí u dokumentů, kde se stejně jedná jen o doprovodné mluvené slovo a jsem schopen ještě vzít na milost staré filmové klasiky dabované opravdu kvalitními herci, jelikož tito profesionálové uměli postavám vtělit vnitřní charakter, který v současné dabingové produkci tak žalostně chybí. Stejně tak režie dříve uměla vybrat adekvátní hlas k vzezření filmového herce. Na toto umění se už dnes nedbá. Prý nejsou peníze. Kdyby se dabovalo méně a kvalitně, bylo by to ve finále určitě lepší. Ale problém by to řešilo jen částečně.

Dá se rovněž uvažovat o tom, že je dabing v pořádku v případě pořadů pro menší dětí. Řekněme tak do deseti let. Jakmile se ovšem dítě naučí plynule číst, mělo by okamžitě začít prohlubovat i své jazykové schopnosti a k tomu je film v původní znění naprosto ideální. Jazyková gramotnost je něco, co by se mělo podporovat, o co by se mělo pečovat. Znalost minimálně jednoho světového jazyka ke své mateřštině by mělo být absolutním minimem každého člověka – a pozor! – bez ohledu na vzdělání nebo míru přirozené inteligence. Cizí jazyk je brána do světa. Že je někdo nešikovný na jazyky může být sice pravda v rámci gramatiky, ale na běžné komunikační úrovni se zvládne domluvit každý. Kladný přístup k cizímu jazyku ocení ti, kdo by chtěli pracovat nebo studovat v zahraničí, stejně tak jej ocení každý, kdo by chtěl zůstat doma, ale svou práci zaměřit na zahraniční turisty či firmy. Jazyková nepřipravenost bývá fatálním problémem řady mladých lidí a ti se hůře uplatňují na trhu práce. V případě seniorů, což je další častý argument zastánců dabingu, mohu říci jediné. Ano, tato skupina by na zrušení dabingu asi nejvíce tratila. Je na dabing celoživotně zvyklá, z toho důvodu také neovládají cizí jazyky a asi mají i snížené schopnosti jejich učení (koneckonců – kdo se tu ruštinu chtěl učit, že? Němčinou každý opovrhoval a angličtinu se učit nemohli), ale na druhou stranu drtivá většina seniorů umí číst. A zvyknout si na čtení titulků je otázka cviku. Stejně tak podotýkám, že zrušení dabingu je výchovným krokem pro budoucnost české omladiny. A v tomto případě by jim senioři měli vyjít vstříc.

A nakonec je tu otázka kulturní. Nelpění na vlastní uzavřené kultuře by bylo všeobecně obohacující. Za totality pochopitelně nebylo žádoucí, aby se lidé zajímali o západní kulturu. Zavedení dabingu byl jeden z nástrojů, jak posilovat tuto národní uzavřenost. Doba se ovšem změnila a rigidní nacionalismus se ukázal jak slepá ulička vývoje Evropy. Vzájemná komunikace a sdílení osudu v kritických i výjimečných chví­lích vědeckých a společenských objevů pomáhala formovat kontinent. Umělecké i vědecké vlivy a objevy se vždy šířily jako lavina, nás nevyjímaje, protože tu existovala silná vrstva dvojjazyčných obyvatel. Většina novinek k nám chodila přes německé území z různých koutů Evropy a dnes máme zprávy, díky množství mediálních kanálů, dokonce z první ruky. Proč neustále lpět na jednom a tom samém, když to své můžeme rozvíjet a obohatit? Nedojde k žádné ztrátě české identity, naopak by se k ní posílila vážnost a respekt.

Zrušení dabingu samozřejmě českou kulturní omezenost samo o sobě nerozpráší, ale byl by to vítaný malý krok v sérii dalších. Malý krok pro člověka, ale velký skok pro Čechy.

Bez komentáře | Kategorie: úvahy.

Leave a Reply

Required fields are marked *