Ondřej Vratislav Vyšehradský

o normalizační propagandě

14/02/2016 autor: OVV

Dal jsem si teď tři základní propagandistické seriály éry Normalizace z pera grafomanského génia Jaroslava Dietla – Okres na severu, Muže na radnici a Inženýrskou odyseu. Všechna díla na ČSFD atakují hranice nejhorších seriálů s krásnými 20 – 30% hodnocení. Všechna díla točil mistr propagandistické režie Evžen Sokolovský a svou náladou i kamerou jsou si poměrně blízká. Zatímco Muže na radnici jsem skutečně doslova protrpěl, jelikož tak otřesný hlavní hrdina by v realitě snad nemohl vůbec obstát, Okres na severuInženýrskou odyseu jsem si masochisticky užil.

Nikdy nepochopím, jak mohl z tak divácky neatraktivních a nezáživných témat, jako je příběh nomenklaturního aparátčíka či příběh o výrobě zbrusu nového tkalcovského stavu, Dietl vykřesat tak napínavou podívanou plnou barvitých životních příběhů. V obou případech se vlastně jedná o komorní drama několika hlavních postav, i když zrovna Inženýrská odysea dává nahlédnout do velkého světa zahraničního byznysu a v seriálu se často objevuje angličtina, občas francouzština či němčina (velmi mě pobavila angličtina Josefa Laufera coby argentinského obchodníka). Musím se v tichém respektu sklonit před takovým výkonem.

Co mě ale opravdu překvapilo – ve všech seriálech je i kritika doby, včetně lehké sebekritiky strany. Byť se jedná o propagandistické kusy, jelikož vedoucí úloha strany je zcela nezpochybnitelná (všechny tři seriály), stejně tak i vědomí, že strana prosazuje pro lidi jen to dobré, i když někdy to bolí (přestavba starého města v moderní nové v Muži na radnici), stejně tak se objevují scény, kdy se i ve straně najdou podvodníci a příživníci (Okres na severu – soudruh Pláteník tvrdě skoncuje s nepoctivým soudruhem Soldánem, toho času ředitelem okresních dolů. Nebo zatčení syna za valutové machinace vedoucí soudružky přes politickou činnost na Okresním výboru. Nebo vyhození vedení SSM po zjištění, že jej jenom využívají). Přijde mi zajímavé, že se tyto zápletky na obrazovky vůbec dostaly. Tím chci říct, že normalizační KSČ vědomě připouštěla chyby, které se děly, čímž do společnosti vysílala signál o omylnosti svých členů, tedy kádrů. Bylo to logické, protože po srpnu 1968 by jim propagandu střihu 50. let asi těžko někdo uvěřil. Na druhou stranu za podvody či velké neúspěchy mohli vždy jen jednotlivci, odpadlíci nebo špatně vykomunikované projekty s lidmi, ale v Okresu na severu Pláteník přijal zodpovědnost větou: „Jsou to kádry, které jsme my na ta místa schválili.“ a navíc hlavní zápletka se točí kolem odvolání ředitele Hanycha, které Pláteník považuje od začátku za špatné a celých 13 dílů postupně tlačí na Ústřední výbor strany, aby rozhodnutí přehodnotilo. To se k tomuto „odvážnému“ kroku nakonec rozhodne, což je epické finále. A výsledek je jasný „udělali jsme chybu soudruzi, ale dokázali jsme jí rozpoznat a nakonec odstranit“. To je poměrně silný signál o tom, že i strana se může plést. Někde tady možná začíná opatrná česká perestrojka, která vyvrcholila Jakešovým legendárním projevem na Červeném hrádku.

Podobné neduhy odhalovala i Inženýrská odysea – zastaralá, i když kvalitní, výroba a nechuť dělat nové, převratné i neotřelé projekty. V tomto seriálu ovšem vystupuje zástupce strany jako člověk, který progresivnímu postupu přeje, ale není v jeho moci to hned změnit. Přesto se opět poukazuje na zpomalenou a zle­nivělou socialistickou společnost, dokonce se mluví o tom, že ve fabrice najde práci každý, i ti, kteří moc pracovat nechtějí. Vlastně je to celkem hezký obraz zbytnělého společensko-politického systému, který propásl svou vývojovou šanci. Možná si to uvědomovala i část posrpnového vedení KSČ, ale nechtěli jít se Sověty do střetu, protože tu prostě byli jejich tanky a svět by jim nepomohl.

Přijde mi zvláštní, kolik dobrých a zajímavých kulturních děl zatípla tehdejší cenzura, jak chtěli mít nad vším přehled a tvrdě vystupovali proti alternativě a undergroundu, a přesto oficiální seriály propagandistického střihu běžně říkali „víme, že vše není ideální, ale když se budeme snažit, bude lépe“. Ale možná o to právě šlo, možná to mělo být spíše poučení pro lid, ovšem zodpovědnost jde vždy za těmi, kdo řídí.

Bez komentáře | Kategorie: úvahy. | Tagy:

Leave a Reply

Required fields are marked *