Ondřej Vratislav Vyšehradský

The Prostitutes, Sunbeam, Oliver McGillick: Roxy ChillOut Zone /21.4.2011/

24/04/2011 autor: OVV

Vcházet do prázdný Roxy je ještě depresivnější než do plný. Obrovský prostory s typickou dlouho ozvěnou a plechovkovym zvukem. Když jsem se konečně proplet do Chillout zóny, jako bych byl v jinym klubu. Útulný prostředí podpořený perskejma kobercema (jako doma) a novejma koženejma sedačkama (byl jsem trochu unavenej, tak jsem možnost válení ocenil). Něco docela jinýho, než velkej sál, na kterej jsem loni na podzim ve videologu nadával..

Se zvukem to ten večer bylo jako s prostředím baru: příjemnej a vyváženej, dynamickej a věrnej přednesu interpreta. Prostě perfektní!

Jenom k vysvětlení „věrnej přednesu interpreta“ – – jako první otevřel set songwriter Oliver McGillick. Mladej, talentovanej zpěvák s příjemnou barvou hlasu, ovšem bez větších pódiovejch zkušeností. Jeho projev byl poněkud zakřiknutej a uzavřenej. Nedostatečná práce s dynamikou skladeb nakonec způsobila, že Oliverův set zněl poměrně ploše a bez výraznějších momentů. Naproti tomu písničkář Sunbeam odehrál vystoupení s nebývalou vnitřní i vnější energií. Jeho současnej zvuk mě baví. V playlistu má písničky jemný i ostřejší, alternativní i popový. Všechny svoje polohy spojuje nebývale charismatickym hlasem i zvukem kytary. A zní jak má znít svébytnej a původní písničkář.

Zlatym hřebem večera se ovšem stala pětičlenná formace The Prostitutes. Zaběhnutá parta si po dvou deskách získala příznivce a většina návštěvníků přišla právě na ně. Ovace sklízeli po každý skladbě, přičemž bylo nemožný se nepřidat. Do akustickýho hávu skvěle zaranžovaný písničky byly podpořený kompaktním zvukem a jistym podáním. Ten večer se hrálo bez basy, což kapelu odlehčilo, ale energii nesebralo. Adam Piaf doprovázel na akustickou kytaru, stejně jako zpěvák Adrien. Destroyer valil riffy na krásnou červenou lubovku, klávesy jemně dokreslovaly atmosféru a bubeník Lukáš citlivě určoval dynamiku celýho ansámblu. Taková podoba The Prostitutes mě baví. Pro mě osobně byly vrcholy jejich vystoupení čtyři: šťavnatá Eject, barově ležérní Holiday, rozjuchaná rockenrollovka Boom a intimní verze hitu Leave It Like It Is. Zpíval skoro celej sál..

The Prostitutes – Holiday (acoustic live) by VecerJineho­Folku

2 komentáře/ů | Kategorie: hudební recenze. | Tagy: ,

Comments (2)

  1. one more cup of coffe :-). Křesťan – ještě jedno kafe. ale gut náladička. Zvláštní jak se vlastně ten samej základ používá jinak (ami,g,f,e). Je to o ambientu. Ambient (=zvuk) jako obsah. Supr :-).

  2. rock-pop přece o tědle akordech je.. no ne? :c)) náladička je skvělá; to žvanění těch lidí vlastně ilustruje barovou léžernost týhle aranže. musim říct, že na desce už mě ta písnička ani nebaví :c)

Leave a Reply

Required fields are marked *