Ondřej Vratislav Vyšehradský

Tagy: alternative pop

Priessnitz

02/11/2016 autor: OVV

jsem vždycky miloval a nikdy moc nechápal ty hlasy, které je tolik nemuseli. Bohužel musím konstatovat, že je už teď začínám chápat. Že bych začal zpochybňovat nějakou ze starých hudebních lásek jsem ještě nezažil. Mám to teď tak nějak na půl. Třeba většina tvorby z 90. let mě pořád baví. Zejména první dvě desky pořád neuvěřitelně nakládaj. K Hexe i Seanci mě váže spíš smíření, ale možná v tom je ukryt můj dnešní postoj. Potichu je fantastické ohlédnutí za těmi čtyřmi deskami, ale rock-popové Zero mě už rozesmívá. Měl jsem ho rád před patnáctilety. Přišlo mi jako pěkný popík s duší, ale teď? Ty texty jsou tak nucené. Kapele se prorazit do „velkého světa“ nepovedlo, dala si pauzu a v roce 2004 se vrátila ve skvělé formě na koncertním albu Playlist. Návrat ke kořenům. Zvuk z devadesátek sice napodobit úplně nejde, ale ten feel tam je. Jejich o dva roky mladší deska Stereo mě tehdá nadchla a pořád se vracím k vybraným písním. Ale novinka Beztíže mě už zase míjí. Ta jiskra se ztratila. Bohužel.

Bez komentáře | Kategorie: hudba. | Tag:

David Bowie

11/01/2016 autor: OVV

Trochu jsem se už vzpamatoval z té šokující zprávy. Ano, co se týče Davida Bowieho, jsem sentimentální. Stejně jako miliony dalších jej obdivuji, i když jsem k jeho tvorbě dorostl teprve před pár lety. Nemůžu říct, že by nějak zásadně změnil můj pohled na hudbu, ale pravdou je, že díky jemu mi došlo, že pop může mít vkus a smysl. Jeho raná 70. léta jsou nabitá skvělými písněmi. Naprosto neskutečně nesmrtelné jsou pro mě tři alba z let 1977–1979 z Berlína. Geniální. Tady je pro mě Bowie naprosto nejvíc. A chuť experimentovat a překračovat vlastní stín obdivuji na všech interpretech. Taky bych rád zmínil, že se ve své vrcholné době otřel o jednu z nejlepších písní Queen, což je i jedna z nejlepších pop-rockových písní ever. A co pozdní Bowie? Těžil jen ze své podstaty? Ne. Když před třemi lety vyšla kytarová deska The Next Day, měl jsem z ní radost, protože je skvělá a když jsme před třemi dny (!!) slyšel celou novinku Blackstar, nadšením jsem nedýchal. Je to naprosto fenomenální deska.

Jak už poznamenalo několik mých přátel – odešel na vrcholu, odešel jako král. Pro mě bude navždy ztělesňovat zvuk a vizi.

Jeho poslední singl Lazarus je klenot. Zamiloval jsem si jí už, když vyšla na konci minulého roku. V kontextu včerejšího úmrtí se ovšem zařazuje do zcela odlišné kategorie. Při poslechu se mi svírá srdce i hrdlo. Čistá a mistrovská práce současné populární hudby. Vykoupená životem.

Bez komentáře | Kategorie: hudba., osobní. | Tag:

← Starší příspěvky