Ondřej Vratislav Vyšehradský

Tagy: jazz

MILES DAVIS: Ascenseur pour l’échafaud /1957/

16/07/2015 autor: OVV

Je vedro. Válka skončila před deseti lety a je to něco přes rok, co jsem kvůli zpropadenejm komunistům pláchnul z domova. Bylo to vostrý, ale nakonec se mi podařilo dostat ven. Po různých peripetiích jsem se usadil v Paříži. Myju nádobí v jedné restauraci na jižním okraji La Marais, pomalu se učím francouzsky. Je to děsnej jazyk. Pracuju 12 hodin 6 dní v týdnu a každou sobotu chodím na noční promítání americkejch detektivek. Sedím v zahuleném kině a sleduju loňskou novinku The Big Combo. Temný film, temná nálada. Jako tahle doba. Moje doba.

Po filmu zajdu do baru na pastis. V rohu hraje parta černochů nějakej zadumanej jazz. Slyším tuhle tklivou melodii a přemýšlím nad tím, že v tom asi nejsem sám. Chlapi v baru už moc řvou nebo maj hlavy na stole. Dvojice nevěstek se snaží přemluvit nějaký nebožáky ke kšeftu. Dokouřim viržínko a vytratím se do noci. Noční chodec. Jak na tom obraze Franty Hudečka, co mi ukazoval za Protektorátu u sebe v ateliéru. Zítra se zajdu podívat někam do galerie. Chybí mi Praha.

Bez komentáře | Kategorie: hudba. | Tag: ,

Miles Davis

24/08/2010 autor: OVV

Nemůžu se ubránit dojmu, že Miles Davis zejména na deskách Kind of Blue (1959), Bitches Brew (1968), In a Silent way (1969) a On the corner (1972) posunul jazz do sfér vážný hudby (všechny jeho desky jsem ještě nestihnul naposlouchat). Je pravda, že to je trochu odvážný tvrzení, protože většina nahrávek vznikala jamováním muzikantů ve studiu, ale stejně jsou tam kompoziční momenty, který prostě musely bejt promyšlený. Nejsilnější hrátky s klasikou jsem zatim vycejtil na Sketches of Spain (1959), kde dokonce používá motivy španělskejch skladatelů. Nádherně citlivě parafrázovaná „Concierto de Aranjuez“ (Adagio) od Joaquína Rodriga mě přinutila jenom sedět a poslouchat.

Výše zmíněný desky znám už řadu let, včetně nějakejch starších bebopovejch a cool jazzovejch nahrávek, ale pokaždý mě to dostává. Tak jsem se naštěstí dostal k jeho kolekci 101 desek a projíždim si to pěkně postupně. Co deska to klenot, ale ty jeho experimentální léta jsou nejvíc! Ty zvuky, postupy, rytmy. Ten cit, jak celá kapela pracuje s motivem, myšlenkou. Nebáli se opustit standardy a klasický vyjadřovací prostředky. Vydali se na cestu experimentu. Samozřejmě za pomocí LSD a jinejch látek – – upřímně řečeno: něco tak šílenýho jako Pharaoh's Dan­ce snad ani střízlivejch člověk vymyslet nemůže. Díky těmhle experimentům přišel s nadčasovou a dneska pořád nevyčerpanou studnicí nápadů. Neskutečnej muzikant..

Supr obal! :c)

5 komentáře/ů | Kategorie: hudba. | Tag:

Eliza Lumley – Black Star

27/04/2010 autor: OVV

tenhle cover pecky od Radiohead z roku 1995 mě totálně dostal.. originál ani moc nemusim, páč je to zprodukovaný jako obyčejná brit-rocková odrhovačka, ale co z toho dokázala vytěžit Eliza – – smekám!

Radiohead se coverujou poměrně hojně.. maj prostě skvělý písničky!

Bez komentáře | Kategorie: hudba. | Tag: