Ondřej Vratislav Vyšehradský

Tagy: obraz dne

Jan Gemrot – Ikebana mortis (2011)

07/09/2011 autor: OVV

-Obraz pro dnešní den- se jmenuje Ikebana mortis – finále a letos ho namaloval mladej umělec Jan Gemrot. Vedle toho, že se mi ohromě líbí jeho výtvarný zpracování, mě zaujal i tématicky. Hyperrealismus se protnul se surrealismem. Nepůsobí to křečovitě ani nemístně. Naopak z toho cítím myšlenku, aniž bych se seznámil s původním konceptem díla. To je, podle mě, jeden z hlavních atributů, který odlišuje dobrej obraz od „těch ostatních“. Dokázat vyjádřit jádro myšlenky jakýmsi mimotextovym i mimotexturovym sdělením.

Dílo jsem měl to štěstí vidět živě v Muzeu v Novym Strašecí a oproti ostatním vystavenejm obrazům vynikal svojí precizností a vnitřní silou. A to i ve srovnání s díly zaběhnutejch umělců jako Jiří Načeradský nebo Jaroslav Róna.

Bez komentáře | Kategorie: umění. | Tag:

Ladislav Karoušek – Říjen (1986)

22/07/2011 autor: OVV

-Obraz pro dnešní den- pochází z palety Ladislava Karouška (1926–1991) – – má i stránku na wikipedii. Pozoruhodnej malíř, o jehož existenci jsem neměl do dneška zdání. Po válce studoval AVU v aterliérech Miloslava Holého a Vladimíra Silovského. Svojí tvorbu plně rozvinul až v polovině 50. let. Stal se členem skupiny Máj57, od počátku 60. let hojně vystavoval. Tématicky pokračuje v hluboký tradici český krajinomalby. Líbí se mi na něm, že od realisticko-koloristickejch začátků se propracoval k poměrně osobitýmu pojetí abstraktní krajinomalby. Hlavními motivy jsou zachycení nálady a vůně. Asi to chce trochu víc fantazie, ale konečný působení barev i linií nepůsobí hloupě. Abstraktní expresionismus v poněkud zářivějších polohách. V jeho koloritu cejtim ještě dotyky Vasilije Kandinskýho, ovšem s větší mírou dynamizující exprese.

Název obrazu: Říjen. Rok: 1986. Technika: olej na plátně. Rozměr: 58×96 cm.

Bez komentáře | Kategorie: umění. | Tag:

František Daněk-Sedláček

21/07/2011 autor: OVV

Možná jsem divnej, ale líbí se mi tenhle obraz. Jedná se o krajinu Františka Daňka-Sedláčka. Poměrně známej krajinář žijící v letech 1892–1974. Nepatří k nejdůležitější linii českejch krajinářů z řad žáků Julia Mařáka, studoval totiž na AVU až ve 20. letech 20. století u prof. Vratislava Nechleby, ale přesto je sběratelsky vyhledávanej autor.

Je to přesně ta linie českýho moderního umění, která divákovi neposkytuje psychickej otřes z brutální umělcovy imaginace. Je v tom klid český krajiny, nenáročnost český duše. Dekorativní charakter podtrhuje zářivá barevnost. Poměrně zajímavý je i zdůraznění druhýho plánu. Petrobarevnou louku schoval do stínu, čímž divákův první pohled nasměroval do hloubi panoramatu. Diagonálám a horizontálám pak vtipně oponuje skupina břízek, která uzavírá levou část prvního plánu. V rámci dějin umění se nejedná o nic zásadního, ani objevnýho, ale ducha doby a historii umění tvoří i takový malíři.

Obraz je krásnou ukázkou dekorativního akademismu první republiky (i když je dost možný, že ve skutečnosti vzniknul až po 2. světový válce. Autor byl poměrně plodnej až do svý smrti a o chronologii jeho díla se víceméně nic neví. Faktem ale zůstává, že svym rukopisem je zakotvenej právě v období 20. a 30. let minulýho století). Malířský pojetí umě lavíruje mezi principy impresionismu, plenérovym realismem a plošnym dekorativismem secese. Chybí tu samozřejmě typická secesní melancholie. Jakoby se pestrej akademismus 1. republiky úmyslně stavěl do opozice pochmurnejm secesním krajinám. S trochou nadsázky v tomhle vidim předchůdce hyperrealismu. Až pohádková barevnost, balancující na hraně kýče, se poměrně přesně strefuje do dnešních tendencí. Nebo vlastně naopak.

Bez komentáře | Kategorie: umění. | Tag:

Novější příspěvky →